Z průzkumu společnosti Median (1) vyplývá, že čím nižšího vzdělání rodiče dosáhnou, tím menší nároky kladou i na své potomky, často je nepodporují ve vzdělání a nepovažují ho za důležité. Tím je ovšem odsuzují i k horšímu ekonomickému postavení v dospělosti – z dat Českého statistického úřadu (2, str. 8) vyplývá, že výše mzdy je často závislá na dosaženém stupni vzdělání.

Nejedná se ovšem pouze o problém jednotlivců. Sociologické výzkumy ukazují, že nedokončení středoškolského vzdělání má za následek náklady okolo 2,5 milionu korun za jednoho člověka (3, str. 12), ať už kvůli redukci odvodů a daní, nebo zvýšenému čerpání sociálních dávek, přičemž tyto náklady pak hradí celá společnost.

Například z mezinárodního šetření PISA vyplývá, že Česko je jednou ze 7 nejhorších zemí v celém srovnání celkem 38 zemí OECD (4, str. 45). Žáci, často ze socioekonomicky slabších rodin, dosahují mnohem horších výsledků než jejich vrstevníci. Někdy jsou rozdíly až tak markantní, že odpovídají rozdílu zhruba tří let školní docházky (5, str. 45). Nerovnost ve vzdělání navíc prohloubila pandemie Covid-19, která nejvíce zasáhla nejchudší rodiny. Až 50 % znevýhodněných žáků nedosahuje ani základní dovednostní úrovně v matematických testech (6, str. 45).

Podpora těchto studentů bohužel není v Česku zatím nijak rozsáhlá. Z mnoha studií a výzkumů společnosti PAQ Research (7) je zřejmé, že zejména v pohraničních regionech žáci dosahují horších výsledků. Zdejší rodiče jsou často zatíženi chudobou, která se dále projevuje i na úrovni vzdělání jejich dětí. Nejhůře na tom potom jsou žáci z dětských domovů, kteří nemají žádné rodinné zázemí a jsou zcela odkázáni na podporu systému.

Proto budeme v rámci projektu Pojď se učit pracovat s žáky z dětských domovů, kterým pomůžeme se školními povinnostmi, přijímacími zkouškami a budeme je motivovat k dosažení co nejvyššího stupně vzdělání. Chceme dát i těmto žákům šanci poznat úspěch a věříme, že naše práce má smysl.